Ukrajinská kultura a knihy: Knihovny po celém světě je pomáhají chránit

by Ksenya Kiebuzinskiová

Moje matka se narodila v Sambiru na Ukrajině a můj otec v Przemyślu v Polsku. Oba strávili dětství jako uprchlíci.

Žili mezi vysídlenými Ukrajinci, kteří uprchli do Rakouska a Německa postoupila Rudá armáda v červenci 1944. Rozhodnutí mých prarodičů opustit své domovy a nechat všechno za sebou zachránilo mé rodiče před tyranií sovětské okupace.

Byli to někteří z 200,000 XNUMX Ukrajinců, kteří se rozhodli žít v exilu, místo aby byli repatriováni do Sovětského svazu. Organizovali se kolem sebe občanské, vzdělávací, kulturní a politické zájmy. V těchto kruzích Ukrajinci vytvářeli informační bulletiny, brožury a knihy, aby se navzájem spojili a informovali svět o historii země.

Toto vydavatelské úsilí bylo doplňkové k práci Ukrajinců, kteří se z ekonomických důvodů přistěhovali do Severní Ameriky začátek v 1890. letech XNUMX. století, a ti, kteří v revoluční době žili z politických důvodů v zahraničí počátkem šedesátých let.

Jsem správcem těchto publikací ve své roli knihovníka rozvíjejícího, zpřístupňujícího a zkoumajícího ukrajinské — a další slovanské sbírky na Knihovny University of Toronto.

Ukrajinské fondy naší knihovny – ať už byly vydány na Ukrajině pod rakouskou, polskou nebo ruskou vládou, v nezávislosti nebo v uprchlických centrech a diasporách – nabízejí pohled na odlišnou historii Ukrajiny, který ji odlišuje od přesvědčení ruského prezidenta Vladimira Putina, že Ukrajina byla “zcela vytvořena Ruskem. "

Ukrajinská kultura a historie v knihovnách

Knihovníci a knihovny po celém světě hrají roli při uchovávání a sdílení kulturní historie Ukrajiny. Získávají západní pozorování o Ukrajině nebo materiály vytištěné na jejím území. A lidé se z těchto zdrojů mohou hodně naučit.

Francouzský architekt a vojenský inženýr, mapa Guillaume le Vasseur de Beauplan, Carte d'Ukranie, poprvé reprezentoval zemi jako samostatné území s vyznačenými hranicemi v roce 1660. Byl pověřen polským králem Ladislavem IV., aby mu pomohl lépe porozumět zemi a jejím obyvatelům a chránit území před nepřáteli (zejména Ruskem).

In Historie Karla XII (1731), Voltaire podobně popisuje a textově mapuje Ukrajinu jako země kozáků, ležící mezi Malou Tartarií, Polskem a Pižmovem. Řekl: "Ukrajina vždy chtěla být svobodná."

Další materiál v našich knihovnách nese fyzické stopy svědčící o hrůzách sovětské nadvlády. Na Knihovna vzácných knih Thomase Fishera, je Kniha evangelia vytištěná v Počaivu na Ukrajině, mezi léty 1735 a 1758 a psaná církevně slovansky, nese notaci, že byla dána Klášter svatého Michala se zlatou kupolí v Kyjevě, „zůstat navždy neodstranitelný z církve“. Tento klášter byl však na Stalinův rozkaz v polovině 1930. let 1660. století zničen a svazky z knihovny byly prodány sovětskou vládou. 'Carte d'Ukranie' od Guillauma Le Vasseur de Beauplan, publikovaná s jeho Description d'Ukranie (Rouen, XNUMX) Mapa je orientována od jihu k severu, aby zdůraznila vojenský význam oblasti Černého moře pro Polsko-litevské společenství. (Guillaume Le Vasseur de Beauplan)

Knihy se však do knihovních sbírek dostávají také poctivějšími prostředky – uprchlíci někdy darují své osobní knihovny univerzitám. Na univerzitě v Torontu máme ručně psané vodové číslo ukrajinského zajateckého periodika s názvem Liazaroni (Vagabond) (1920). Byl vyroben v internačním táboře poblíž Cassina v Itálii, kde byly po bojích v zajetí drženy desetitisíce Ukrajinců. rakousko-uherské armády.

Mezi blízkými 1,000 knih a brožur které publikovali Ukrajinci vysídlení po druhé světové válce, je příběh pro děti, který si pamatuji, jak jsem četl z mládí, sídlící na univerzitě v Torontu. Kniha, Bim-bom, dzelenʹ-bom! (1949), vypráví příběh o tom, jak skupina kuřat a koček pomáhá uhasit požár domu. Na válku Ruska proti Ukrajině lze použít pasáž z knihy:

Ukrajinský tisk a digitální znalosti v ohrožení

Dnes, týmy archivářů a knihovníků naslouchají podobné výzvě a pracují na záchraně Ukrajinské knihovny a muzejní sbírky. Jejich úsilí je ozvěnou práce Památkáři který za druhé světové války dal „první pomoc v umění a knihách“ a zabývá se obnovou kulturních materiálů.

Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny říká, že ruská vojenská policie je ničení ukrajinské literatury a učebnic dějepisu — ruské síly bombardovali také archivy, knihovny a muzea.

Čtěte více: Všichni bychom měli mít obavy, že se Putin snaží zničit ukrajinskou kulturu

Zničili archivu bezpečnostní služby v Černihivu který dokumentoval sovětské represe vůči Ukrajincům, poškodili také Státní vědecká knihovna Korolenko v Charkově, druhá největší knihovní sbírka na Ukrajině.

Pracovníci archivu na Ukrajině pracují ve dne v noci skenovat papírové dokumenty a přesouvat digitalizovaný obsah na servery v zahraničí. Knihovníci a dobrovolníci také balí a plánují evakuaci knih.

Udržování a uchovávání online archivů nebo digitálních objektů během války je obtížné. Jsou nejisté jako tiskový materiál, protože spoléhají na infrastruktury ve fyzickém světě. Počítačové vybavení připojené ke kabelům a serverům potřebuje energii, aby fungovalo. Výpadky napájení nebo výpadky serverů mohou znamenat dočasnou nebo trvalou ztrátu dat.

Více než 1,000 dobrovolníků se ve spolupráci s univerzitami v Kanadě a Spojených státech účastní crowdsourcingového projektu s názvem Záchrana ukrajinského kulturního dědictví online (SUCHO) uchovávat a zabezpečovat digitalizované rukopisy, hudbu, fotografie, 3D architektonické modely a další publikace. Doposud tým zachytil 15,000 XNUMX souborů, které jsou dostupné prostřednictvím Internet Archive.

Stejně jako knihovny v minulém století shromažďovaly, uchovávaly a sdílely znalosti držené jejich vlastními institucemi, nyní tyto znalosti sdílejí globálně, takže až válka skončí, Ukrajina může vidět své kulturní poklady zachráněné a obnovené.

Ksenya Kiebuzinskiová Slavic Resources Coordinator a Head, Petro Jacyk Resource Centre, University of Toronto Libraries, University of Toronto