„Nyní existuje mnoho nevládních organizací a agentur, které pomáhají lidem s jejich okamžitými potřebami,“ řekl Hemant Prakash Budha, člen Místního duchovního shromáždění. „Ale shromáždění si uvědomuje, že může přemýšlet o dlouhodobých řešeních. Tato vesnice má půdu a schopnosti produkovat jídlo. Ale jak to zvládneme, když neorganizujeme naše zemědělské úsilí jako komunita?“
Místní duchovní shromáždění od začátku pandemie každý týden konzultovalo, aby pomohlo identifikovat a naplnit potřeby komunity. V poslední době spojuje vracející se migrující pracovníky s příležitostmi obhospodařovat neobdělávané pozemky patřící obyvatelům oblasti.
„Náš postoj není postojem závislosti, kdy někteří lidé mají všechno a jiní postrádají,“ říká Prasad Acharya, obyvatel Motibasti. „Vidíme, jak všichni mohou přispět komunitě. Toto je aspekt Bahá'í principu jednoty lidstva: že všichni jsou jedna rodina a všichni upřednostňují potřeby ostatních.“
Shromáždění na základě místních znalostí a odborných rad pomáhalo rodinám určit, které plodiny a dobytek poskytnou vesnici nejlepší zdroje výživy.
Shromáždění bylo vynalézavé v pomoci komunitě překonat překážky. Když například jedna část vesnice zjistila, že jí chybí voda na zavlažování, shromáždění požádalo o pomoc místní a regionální úředníky, kteří zajistili vyvrtání studny.
Pan Prakash Budha o těchto zkušenostech říká: „Komunitu znepokojuje potenciální potravinová krize, rostoucí ceny zboží a další problémy, jako je vzdělávání dětí. Když se lidé radí duchovním způsobem – láskyplně a laskavě – začnou si uvědomovat příležitosti, které před nimi stojí, a jak se mohou pohnout vpřed. Konzultace vytváří naději, že můžete jednat a věci změnit.“
